Určitě to znáte: věnujete se nějaké činnosti a najednou se dostaví ten neodbytný pocit, který nutí vše uvnitř našeho těla řvát: „Vždyť tohle už jsem přece zažila!“, povídáte si se svými přáteli a víte, že tento rozhovor rozhodně nevedete poprvé anebo cestujete na místo, které jste v minulosti ještě nenavštívili a všechno vašemu mozku našeptává: „Tady už jsem přece byla”. A najednou přesně víte, co bude v následující chvíli následovat. Problém je v tom, že tuto skutečnost nemůžete nijak fyzicky dokázat a když tento pocit někomu vysvětlujete, máte pocit, že jste se už asi opravdu pomátli a dotyčná osoba si musí myslet, že jste blázen. Jak ale tento jev vzniká?
Výraz deja vu je původem z francouzštiny a v překladu to znamená „již viděno“. Podle statistik tento pocit zažilo alespoň jednou v životě 80-90% populace a nejsilnější je mezi 15-35 rokem života. Vědci se tímto tématem neustále zaobírají a existuje hned několik teorií toho, proč tento pocit vzniká. Jedna z teorií tvrdí, že za vznik tohoto pocitu může sladění obou mozkových hemisfér. Každá z obou hemisfér si totiž zaznamenává informace sama. Hemisféry ale mezi sebou neustále komunikují. Když dojde k malému zpoždění během tohoto přenosu, informace prý dorazí do dominantní hemisféry dvakrát, a my tam máme pocit toho, že už jsme tuto informaci jednou obdrželi.
Další pak naopak říká, že vina je na únavě, naší fantazii a na tom, že si sami vnutíme, že už jsme tuto situaci museli určitě prožít. Výskyt deja vu je údajně také vyšší u inteligentnějších osob, u kterých je drážděna jiná část mozku, jež může tento jev způsobovat.
Se spoustou nápadů k vysvětlení přišli ale i ezoterici a někteří psychologové. Ti se domnívají, že může jít o projev vzpomínek z minulých životů nebo vzpomínky duše, která během spánku opouští naše tělo a cestuje. Dalším možným vysvětlením je, že se jedná o projev naší intuice a jasnovidectví. Zkrátka něco jako varování před tím, co se má stát, a čemu se tak můžeme vyhnout. Ke které z těchto teorií se přikláníte vy?